Výsledky vyhledávání v sekci: Průvodce stavbou
  • Úvodní slovo na začátek

    Sen žít a bydlet v rodinném domě se stává skutečností a je dostupný pro stále větší počet lidí.Potřeba zajistit pro rodinu vlastní obydlí je stará jako lidstvo samo. S vývojem lidského společenství se vyvíjí i požadavky a nároky na bydlení. Lidské obydlí a jeho různorodost odráží vždy nejen rozdílné postavení lidí ve společnosti a nutné funkční požadavky na bydlení, ale rovněž kulturní úroveň a názory lidí v dané době. Vývoj obydlí byl a je závislý přímo na rozvoji stavebních technologií, dostupnosti používaného stavebního materiálu, vývoji řemesel, techniky i ekonomiky.Od chatrčí ze dřeva a kůže, skalních „obydlí“, hliněných a dřevěných staveb přes pevné domy z kamene a pálené hlíny, až po současné zděné z pálených cihel, porobetonové, betonové a různé montované domy, prošel „rodinný dům“ dlouhým a pestrým vývojem.Mezi základní požadavky na obydlí, které přetrvaly až do dnešní doby, patří především ochrana jeho obyvatel před klimatickými vlivy, ochrana majetku rodiny a zajištění soukromí rodinného života, včetně podmínek pro výchovu dětí.Další funkce a požadavky na bydlení se měnily v souvislosti s rozvojem společnosti, sociálního a pracovního zařazení členů rodiny, životního stylu v daném období, individuálních požadavků apod.Jednou ze zásadních podmínek, která významně ovlivňovala vývoj rodinného bydlení, byla a stále je úroveň stavitelství, získávání stavebního materiálu a později rozvoj výroby stavebních prvků a dílců, který umožnil měnit vzhled, tvar i stavebně-technické vlastnosti domu. Měnila se i řemesla, která se stavebním úsekem souvisí. Výroba některých stavebních prvků, např. oken, dveří, podlahových krytin apod. má dnes převážně průmyslový charakter. Mění se a zvyšuje kvalita bydlení v rodinných domech i kvalita a vlastnosti staveb rodinných domů.V různých dobách a částech světa se vyvinuly různé typy rodinných domů, sídel a usedlostí, které vycházely a odpovídaly době a místu vzniku a vypovídají dodnes o životním stylu a úrovni bydlení v dané epoše.V našich středoevropských podmínkách lze rodinné domy rozdělit především podle způsobu života jeho obyvatel na městské a příměstské rodinné domy a vesnické zemědělské usedlosti. V městských aglomeracích se vyvinul typ měšťanských domů, domů řemeslníků, kde se funkce bydlení propojovala s provozem dílny nebo obchodu. Vesnické domy a usedlosti pak byly uzpůsobeny pro potřeby hospodaření na polích a chovu domácích hospodářských zvířat.Pokud jde o stavební materiály, pak tradice v našich zemích nás většinou vede k výstavbě rodinného domu z u nás tradičních materiálů - pálená cihla a pálená krytina, dřevo, kámen nebo beton a k tradičnímu pojetí domu přízemního se sedlovou střechou volně stojícího v zahradě s využitím podkroví pro obytné místnosti, dvojdomku, popřípadě řadových rodinných domů. Méně časté jsou atriové domy a terasové typy rodinných domů, které se svým charakterem blíží k bydlení v bytových domech.Na rozdíl od amerického způsobu života, kde je rodinný dům chápán jako zboží, které se pořizuje k uspokojení potřeb bydlení, a které se několikrát za život mění z důvodů častého stěhování, v našem evropském regionu pořizujeme obydlí především jako trvalé sídlo rodiny pro několik generací a budováním rodinného domu vytváříme zároveň „domov.“ Z těchto důvodů jsou v zámořských zemích oblíbené a často budované rodinné domy s relativně nižšími náklady a menší životností, které však tamějšímu způsobu života a požadavkům na bydlení plně vyhovují. Z těchto důvodů se velmi často používají montované typy rodinných domů, které rovněž umožňují rychlou výstavbu.Evropská tradice výstavby rodinných domů je však odlišná, spočívá v budování rodinných domů z pevných materiálů s dlouhou životností, často i pro bydlení více generací. Tuto tradici lze charakterizovat heslem: „Můj dům - můj hrad.“Rodinný dům - doporučení:by měl odpovídat regionálním tradicím i současným požadavkům na bydleníchrání své obyvatele nejen před klimatickými vlivy, ale současně zabezpečuje a zajišťuje majetek a soukromí rodinyvytváří podmínky pro zdravý rozvoj rodiny a jejich členů od narození až do konce života, včetně výchovy dětí a jejich vzděláváníslouží desítky i stovky let, bude vypovídat dalším generacím o životním stylu a kulturní úrovni jeho stavebníka; výstavbou rodinného domu vytváříme „domov“Současné rodinné domy a vývojové trendySoučasné rodinné domy lze charakterizovat jako městské či předměstské typy, které vzhledem ke způsobu života a soudobému životnímu stylu pronikají i do venkovského osídlení. Jsou vytvářeny nejčastěji ucelené skupiny rodinných domů, satelitní a příměstské „sídliště,“ kde obyvatelé rodinných domů většinou nepracují a za prací dojíždí do měst, jejich obchodních nebo průmyslových zón. Stále žádanější se stává možnost bydlení ve vesnickém prostředí. Vývojem technického vybavení rodinných domků, informačních a komunikačních sítí, rozvojem individuální i hromadné dopravy se prakticky stírá rozdíl mezi způsobem bydlení na vesnici a ve městě.Současné požadavky na funkci a kvalitu bydlení odrážejí měnící se způsob života, pracovní zařazení a potřeby lidí. V moderním rodinném domku ustupuje většinou do pozadí funkce hospodářsko-výrobní a do popředí se dostávají požadavky na rodinné domy s funkcí rekreační, regenerační a relaxační. Rovněž vytváření prostor vhodných pro studium a přípravu dětí na budoucí povolání i na další vzdělávání ostatních členů rodiny má vzrůstající tendenci.Základní požadavky na soudobou výstavbu rodinných domků jsou především optimální dispoziční řešení domu, v němž se spojují funkce domu pro celou rodinu s prostory pro individuální potřeby jejich členů, propojení vnitřních prostor domu s venkovními obytnými prostorami jako jsou terasy, obytné a okrasné zahrady, popřípadě bazén nebo sportovní plochy. Do popředí se dostává otázka optimální tepelné pohody v domě a oslunění vnitřních prostor, snižování nákladů na provoz domu, snadná údržba a úklid rodinného domu, technické a technologické vybavení domu, účelně a esteticky řešený interiér, moderní a funkční kuchyň a vysoce kvalitní vybavení hygienického zařízení domu (koupelny, WC apod.), v neposlední řadě pak dostatek úložných prostor pro denní potřebu i sezónní věci (lyže, kola apod.). Důraz je kladen na zdravotní nezávadnost bydlení, používání řádně atestovaných stavebních materiálů a prvků, ochrana proti vlhkosti, opatření proti pronikání radonu ze zemské kůry apod.Odhadnout další vývojové trendy a požadavky na bydlení v budoucnosti je velmi obtížná otázka. Určitou tendencí, která bude do budoucna hrát významnou roli, bude snaha neustále relativně snižovat náklady na provoz a údržbu rodinných domků. Použitím kvalitních materiálů na obvodové zdivo s vysokými nároky na tepelně izolační vlastnosti v kombinaci s moderními technologiemi regulace tepelné pohody v domě a případně s využitím netradičních zdrojů tepelné energie, snižujeme náklady na vytápění rodinných domů a zároveň pomáháme i chránit životní prostředí.Vliv velmi podstatný bude mít další rychlý vývoj techniky, elektroniky a informačních technologií a s tím související vybavení domácností. To, co jsme si ještě před poměrně krátkou dobou - 20 až 30 lety nedovedli představit, ve vybavení kuchyní, vytápění domů, ale i u výplní otvorů (oken a dveří), úprav povrchů - především podlah, systému rychlého a přesného stavění rodinných domků, zabezpečovacích systémů a vybavení domů spotřební elektronikou, ale dnes i počítači apod., je dnes samozřejmostí a slouží denně k potřebám bydlení. Tento trend bude určitě pokračovat a ovlivňovat naše rodinné domky a bydlení v nich.Především vývoj informačních a komunikačních sítí a jejich vstup do našeho života a bydlení v rodinných domcích současně s dalším rozvojem dopravy umožní ve větší míře a většímu počtu obyvatel bydlení v příměstských ale i vzdálenějších místech od center měst. Lze předpokládat i vzrůstající počet osob, které díky snadnému informačnímu propojení s okolním světem (internet apod.) budou pracovat převážnou většinu pracovní doby doma ve svém rodinném domku. Tím vzniknou další nároky na prostory v rodinném domku, především pracovny a kanceláře se zázemím i pro případné klienty a obchodní partnery.Rodinný dům - doporučení:zaručuje podmínky pro zdravé bydlení - nezávadné materiály, zeleň, slunce, světlopři výběru domu zohledněme současné požadavky na bydlení z hlediska regenerace sil, relaxace a sportování, podmínek pro vzdělávání a kulturní vyžitímá splňovat požadavky na nízké náklady na provoz, snadnou údržbu domu i zahrady. Dům musí sloužit jeho obyvatelům a ne naopakakceptuje rychlý rozvoj technického vybavení , informačních a komunikačních technologií, růst pracovních příležitostí vykonávaných přímo v rodinném domě to vše bude měnit požadavky na funkce rodinného domuVýběr a pořízení projektu rodinného domuVolba a pořízení projektu pro stavbu rodinného domu je současně s výběrem parcely pro výstavbu nejdůležitější etapou rozhodování, které je nutné věnovat náležitou pozornost i čas. V této fázi se totiž zásadním způsobem rozhoduje o funkčnosti rodinného domku, jeho kvalitách prostorových i estetických a hlavně o celkových nákladech na stavbu rodinného domu. Proto této fázi přípravy výstavby rodinného domku je nutné ponechat především náležitý časový prostor.Již při výběru a pořizování parcely pro výstavbu je nutné rozhodnout o jaký typ stavby rodinného domku půjde. V současné době většina stavebníků rodinného domku preferuje typ volně stojícího domu v zahradě, který má nesporně celou řadu výhod z hlediska kvality bydlení, ale je náročný na prostor, tj.velikost stavebního pozemku.Odstupové vzdálenosti od sousedních parcel by měly být minimálně 5 m, aby bylo do obvodových stěn domu obrácených k sousedům možné umístit okna obytných místností. Odstup od sousedních parcel je možné zmenšit na minim. 3 m, ale pak již nelze do těchto stěn umisťovat okna obytných místností. Vzdálenost mezi sousedními domy má být minimálně 10 m, nesmí však být menší než 7 m. Podrobněji o podmínkách zástavby pojednává § 44 vyhlášky č. 83/76 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu ve znění pozdějších předpisů. Mimo tyto obecné požadavky zjistíme na příslušném stavebním úřadu regulační zásady, které platí pro danou lokalitu či parcelu dle schválené územně plánovací dokumentace. Většinou se jedná o určení stavební čáry, výšky zástavby, tvaru a sklonu střechy, procenta zastavění pozemku apod.Trochu opomíjeným typem zástavby rodinných domků jsou dvojdomky, které jsou vhodné zejména tam, kde šířka parcely neumožní stavět volně stojící dům protože odstupy od hranic pozemku by byly příliš malé (tj. pod 4m).Pořízení projektu předchází rozhodnutí stavebníka pro jaký počet osob bude rodinný domek určen, zda bude jednogenerační nebo dvougenerační a na základě vyhodnocení místa stavby a stavební parcely se rozhodneme zda chceme stavbu přízemní, přízemní s obytným podkrovím nebo vícepodlažní, podsklepenou částečně nebo zcela nebo nepodsklepenou.Dále pak je nutné rozhodnout jak budeme odstavovat osobní vozidla, tj. zda chceme garáž, dvojgaráž, příp. jen přístřešek nebo volné stání na zpevněné ploše. Nakonec je vhodné si uvědomit jaké budou naše požadavky na příslušenství domu, tj. dílnu, sklady, hobby místnosti, fit prostory, saunu, vířivé vany nebo bazén, venkovní terasy, sportovně rekreační plochy, okrasné zahrady a užitkové zahrady a pod.Po shromáždění všech těchto údajů je možné přistoupit k výběru projektu z široké nabídky typových projektů, nebo zadat vypracování projektu stavby odborné projektové firmě nebo autorizovanému architektovi příp. inženýrovi.Výběr z typových projektů volíme především tehdy, když naše požadavky na rodinný dům jsou obvyklé jako u ostatních stavebníků, máme rovnou nebo mírně svažitou parcelu s vhodnou orientací ke světovým stranám a parcelu, která je dostatečně široká ( nejlépe cca o 10 m širší, než je šířka zvoleného typového domu).Při výběru projektu z nabídky typových projektů se neobejdeme bez dopracování vybraného a zakoupeného projektu projektantem o dokumentaci, která má vztah ke konkrétní stavební parcele, na níž bude rodinný domek postaven, tj. o výkres situace stavby s osazením stavby do terénu, o projekt přípojek inženýrských sítí a napojení na komunikaci, příp. projekt oplocení pozemku a terénních úprav, zpevněných venkovních ploch apod.Výhodou pořízení projektové dokumentace na stavbu rodinného domku výběrem z nabídky typových projektů je nesporně možnost výběru z několika desítek variantních řešení rodinného domku, možnost srovnávání jednotlivých řešení rodinného domku mezi sebou, rychlost pořízení dokumentace, její komplexnost a správnost řešení z hlediska platných norem a předpisů a v neposlední řadě i nízké pořizovací náklady na takovou dokumentaci.Při výběru projektu rodinného domu se může stát, že námi vybraný typ domu je velikostí zastavěné plochy a svými rozměry vhodný na stavební parcelu, ale umístění vstupu a vjezdu, tj. napojení na přístupovou komunikaci, nebo doporučená orientace vstupu k světovým stranám je nevyhovující. V takovém případě mnohdy pomůže pouhé otočení domu - "zrcadlový obraz" projektu. V případě, že naše parcela je užší a neumožňuje docílit předepsaných odstupů od hranic sousedních pozemků, je možné u některých typů domů, při vhodné orientaci ke světovým stranám, použít zrcadlový obraz. Tím získáme po úpravě projekt dvojdomku vhodný na dvě sousední parcely. Tak vzniká celá řada možností a variant použití typových projektů pro realizaci rodinného domu.Typové projekty jsou odzkoušené v mnoha realizacích. Moderní dispoziční řešení, účelné využití prostor i estetické kvality domu dávají dobrý předpoklad pro kvalitní soudobé bydlení.Pokud jsou naše požadavky na budoucí rodinný dům specifické, např. potřebujeme postavit rodinný dům v komplikované situaci z hlediska rozměrů, tvaru, či svažitosti stavební parcely, nebo chceme v rodinném domu i místnosti pro podnikání, příp. provozování některých specifických činností, zadáme zpracování příslušné projektové dokumentace odborné projektové firmě, příp. autorizovanému architektovi nebo inženýrovi.V takových případech se většinou nejdříve zpracovává studie rodinného domu (někdy i ve více variantách), která poslouží i jako podklad pro vydání územního rozhodnutí a pak následně projekt pro stavební povolení, který se před vlastní výstavbou doplní o dokumentaci k provedení stavby. Takto zpracovaná dokumentace pro stavbu rodinného domu bývá podstatně dražší, než projekt zakoupený z nabídky typových rodinných domů, ale může dobře reagovat na specifické požadavky stavebníka i na specifika stavební parcely. Může odrážet osobnost stavebníka, lépe reagovat na tradiční architekturu regionu nebo na okolní zástavbu a zakomponování stavby do krajiny.Vhodným reagováním na základové podmínky stavby (např. ve svažitých terénech, na orientaci ke světovým stranám, výhledu do okolí z budoucího domu apod.) se vám vložené prostředky a čas do individuálního projektu rodinného domu vrátí při vlastní výstavbě domu a při jeho provozu a užívání.Určitým rizikem je výběr projektanta, neboť ne všichni, kteří jsou oprávněni projektovat mají dostatečné zkušenosti s projektováním soudobých rodinných domů.Projekt rodinného domu - doporučenímusíme respektovat regulační zásady a odstupové vzdálenosti od sousedů, regionální architekturu a okolní zástavbudůležitým faktorem je orientace ke světovým stranám, oslunění, výhled do okolítypový projekt rodinného domu je možno v určité míře upravit dle požadavku stavebníkapokud navrhujete v typovém projektu rozsáhlejší změny v nosných konstrukcích je vhodnější zhotovení individuálního projektu podle Vašich požadavků

    15. květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Dřevěný plot - nejpřirozenější řešení - Stavimbarak.cz

    Ze všech možných způsobů ohrazení pozemku je tím nejestetičtějším a přes nutnost pravidelné údržby i nejoblíbenějším plot dřevěný. Má výraznou dekorační schopnost a představuje ideální pozadí pro okrasné výsadby. Optimální kombinaci pak tvoří s plotem živým či s popínavou rostlinou.Kámen, kov, betonové prefabrikáty nebo dokonce plast - žádný z těchto alternativních materiálů nenabízí takovou variabilitu v konkrétním ztvárnění jako právě dřevo. V případě plotu pochází obvykle z domácích zdrojů, nejčastější zastoupení mají jehličnaté dřeviny: borovice, modřín a smrk.Také v barevnost si může dřevo dovolit mnohem více než jiné materiály. Je to dáno už jeho přirozenou kresbou, zvýrazněnou třeba ještě transparentní lazurou, další nepřeberné možnosti nabízejí krycí barevné nátěry.Ploty mohou být celodřevěné, nebo spočívat na nízké podezdívce (kamenné, cihelné či betonové). Lze je stavět ze svislých latěk (třeba i různých šířek, délek a tvarů), z horizontálně kladených prken, z tyčoviny či z půlkuláčů. Další široký výběr skýtají průmyslově vyráběné polotovary - od desek a planěk přes ozdobně frézované plotové výplně v různých tvarech a velikostech až po sestavy plných nebo mřížovaných velkoplošných dílců, primárně používaných jako protipohledové zástěny.Nejjednodušším a nejlevnějším řešením, vhodným například pro ohraničení předzahrádky, je nižší plůtek, řečený myslivecký nebo také lovecký. Jde o dřevěnou tyčovinu nebo půlkuláčové latě přibíjené křížem na vodorovné paždíky.Pro ohraničení pozemku se však nejčastěji volí klasický laťkový plot. Ten může mít nejrůznější podoby: se svislými plaňkami spojenými sloupek od sloupku dvěma vodorovnými trámky, s latěmi kladenými střídavě z vnější a vnitřní strany, s výplněmi zakončenými do konvexního či konkávního oblouku, s latěmi pokládanými křížem apod. Podle průměru řeziva, výšky výplní a celkového ztvárnění vyjde na několik stokorun za běžný metr. Nejdražší je pak samozřejmě dřevěný plot na podezdívce. Za takový pak podle druhu výplně zaplatíme 1000, ale také třeba 5000 Kč za čtvereční metr.Pro dřevěné ploty se dnes nejčastěji používají prefabrikované sloupky z vibrolisovaného armovaného betonu - lze je běžně zakoupit v různých průřezech stejně jako případné sloupky dřevěné či kovové. Často se také v masivnější podobě vyzdívají z betonových tvarovek, umělého pískovce nebo také z režných cihel.Pro kovové spojovací prvky (hřebíky, vruty, patky aj.) a způsob eventuálního ukotvení přímo do země (bez podezdívky) platí stejné zásady a postupy jako pro každou jinou dřevěnou konstrukce vystavenou povětrnostním vlivům (např. pergolu). Dřevěné prvky musejí mít pochopitelně tlakovou impregnaci a horní čelní plochy latěk i dřevěných sloupků je třeba seříznout do špice nebo osadit kovovými krytkami, aby se na nich nedržela voda.

    07. červen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Rok na zahradě
  • Duben v zahradě - Stavimbarak.cz

    Dnes vám přinášíme další díl Vašeho oblíbeného seriálu o Vašich zahrádkách, tentokráte kalendářní měsíce duben.Než vysadíme trvalkyS výsadbou trvalek na venkovní záhony zatím můžeme ještě pár týdnů počkat, již nyní však můžeme začít s přípravou půdy. Protože zejména mladé, čerstvě vysazené rostliny hůře odolávají plevelům, je třeba záhon zrýt asi do hloubky 30 cm a zbavit veškerých plevelů. Pokud máme co do činění s takovými vytrvalci, jakými jsou pýr, bršlice, kopřivy nebo svlačec, raději půdu ještě před zrytím ošetříme chemicky, neboť mechanická kultivace nás většinou plevelů nezbaví. Trvalkám prospívá kyprá, na humus bohatá půda, můžeme proto přidat kompost (1 kolečko na 3m2 ) nebo vhodné organické hnojivo. Povrch zarovnáme hráběmi a do doby, než začneme sázet, můžeme záhon zakrýt tmavou netkanou textilií, abychom zamezili klíčení semen plevelů.Rozdělíme okrasné travinyVlasy matky Země - tak obrazotvorně nazval Karl Foerster, propagátor těchto rostlin v zahradní tvorbě, okrasné traviny. Ačkoli většinou nekvetou, jsou nepostradatelným doplňkem zejména podzimních a zimních kompozic. Začátek jara je vhodným obdobím pro jejich množení a zmlazování. Starší husté trsy rostlin vyrýpneme z půdy lopatkou nebo rýčem, rozdělíme podle potřeby do několika trsů a znovu vysadíme. Okrasné traviny tvoří výrazný prvek v průběhu celé zimy a v předjaří, teprve začátkem jara je proto seřízneme, aby mohly znovu obrazit. Příležitostně přihnojíme.Péče o trvalkové záhonyV trvalkových záhonech se začínají objevovat první výhonky a holá místa svádějí k zaplňování novými druhy rostlin. Pozor však, abychom trvalkové partie příliš nezahustili! Nezapomínejme, že během jara rostliny doslova narostou před očima a holá místa brzy zakryjí. Koncem dubna můžeme začít vysazovat trvalky z kontejnerů. Půda je ještě vlhká, přitom již teplá a rostliny rychle zakoření. Při koupi trvalek dbáme na to, aby kořeny rostlin byly bohaté (hojně prorostlé) a zdravé (světlé a nezraněné). Před samotnou výsadbou trvalky v kontejnerech rozmístíme na záhon tak, jak bychom chtěli celou kompozici vytvořit. Můžeme je různě přemisťovat a upravovat, teprve až jsme si definitivně jisti, že tak je to správně, rostliny vysadíme. Nezapomeneme důkladně zalít. S hnojením počkáme, až se rostliny uchytí a začnou růst.Otužujeme mobilní zeleňTeplé dubnové sluníčko svádí k přenesení mobilní zeleně ze zimních stanovišť, ale noční mrazíky bývají velmi zrádné. Můžeme však začít s postupným otužováním - rostliny si začnou zvykat na venkovní podmínky a postupně přivyknou také slunečním paprskům, které by jinak mohly rostliny popálit. Vavříny, fíkovníky, olivovníky či oleandry snesou krátkodobě teploty kolem 00C, citlivější přenosné rostliny - durman, ibišek a fuksie, kopretiny - raději přeneseme na noc třeba do garáže nebo zahradního domku. V dubnu můžeme také rostliny seříznout a odstranit zejména slabé, světle zelené výhony, které se na rostlinách objevily během zimy.Pro dobrou úroduJaká by to byla zahrada, kdyby v ní nerostlo alespoň pár ovocných stromů! Jestliže se chceme dočkat šťavnatých a chutných plodů, musíme vědět, jak ovocné dřeviny správně hnojit. Na začátku jara přijímají kořeny ovocných stromů živiny z půdy hlavně v oblastech po obvodu koruny. Hnojit půdu přímo u kmene stromů tedy nepřinese větší efekt. Hnojíme nejlépe tekutými hnojivy či uleželým kompostem. Jestliže strom vyrůstá v trávníku, můžeme v obvodu koruny v půdě vyrýt díry, do nich vlít či vsypat hnojivo a poté zalít vodou, která živiny lépe dopraví přímo ke kořenům.Čas letních cibulovinOd dubna do května můžeme vysadit do zahrady cibuloviny kvetoucí v létě. Uskladněné hlízy mečíků, frézií, letních hyacintů, acidantery a lilií vyneseme ze zimního úkrytu a překontrolujeme, zda jim zima příliš neublížila. Plesnivé, shnilé či suché cibulky odstraníme a případně koupíme nové. V zahradnických centrech nyní nabízejí bohatý výběr. Vysazujeme je do kypré a kompostem vylepšené půdy a dáváme pozor na správnou hloubku výsadby. Cibule jiřin vysazujeme až v květnu, neboť mladé výhonky jsou velmi citlivé na mráz.Trávník vyžaduje naši pozornostOd poloviny dubna můžeme začít s výsevem trávníku. Osivo musí být čerstvé, protože trávy ztrácejí již druhým rokem klíčivost. Vyséváme do předem připravené, odplevelené půdy v množství 40 - 60 g/m2 za suchého, bezvětrného dne. Snažíme se vysévat pravidelně, případně použijeme secí strojek. Osivo mělce zapravíme do země železnými hráběmi a zaválcujeme, případně utužíme prknem. Zaléváme pravidelně, ale jemně.Koncem měsíce můžeme stávající trávník poprvé posekat a přihnojit. Holá místa zkypříme a dosijeme regenerační směsí. Pokud jsme tak neučinili již v předjaří, můžeme začátkem měsíce trávník ošetřit proti růstu mechu.

    29. květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Květen v zahradě - Stavimbarak.cz

    Nejvhodnější doba pro výsadbu rododendronůKdo měl někdy v zahradě rododendron, dobře ví, že teprve s jeho rozkvetením začíná jaro. Nádherné silné dřeviny se s prvními květnovými týdny doslova obalí širokým spektrem barev od čistě bílé přes růžovou až po karmínově červenou a fialovou. Právě nyní je nejvhodnější čas pro jejich výsadbu. Rododendrony (český název pěnišník se příliš nevžil) se prodávají většinou s kořenovým balem nebo v kontejneru. Při výsadbě nezapomínejme, že ačkoli roste jen pomalu, rozroste se časem hodně do šířky, takže je třeba mu už při výsadbě poskytnout dostatek prostoru. Rododendrony vyžadují kyselou půdu, do běžné zahradní lze přimíchat dostatek rašeliny. Pokud jsme koupili rostlinu s balem v jiném než jutovém obalu, který se rozloží, nezapomeneme jej z obalu vyjmout.Zahrádka bez záhonůAčkoli je to u čtenářů tohoto časopisu nepravděpodobné, může se stát, že bychom rádi zahrádku, ale k dispozici máme tak maximálně terasu nebo balkon. Snadno si však můžeme pomoci zcela běžným zahradnickým substrátem v plastovém pytli, jak jej dostaneme v každém větším zahradnictví. Stačí jej položit "na plocho" a vyříznout do něho několik otvorů, do nichž pak přímo vsadíme rostliny - ať už zeleninu, nebo okrasné květiny. Až se rozrostou, plastový obal zcela zakryjí. Pokud nechceme tak dlouho čekat, můžeme celý pytel vložit do nízké kartonové krabice a zasypat pilinami nebo drcenou kůrou.Pivoňky? Dlouhodobá investiceNádherné zahradní trvalky z babiččiny zahrádky se svými nápadnými a intenzivně vonnými květy odvděčí za poměrně náročnou péči. Zvláště zahradní kultivary a dřevité pivoňky kvetou teprve za dva až tři roky po výsadbě a příliš nesnášejí přesazování ani dělení trsů. Pravidelné hnojení a zálivka a odstřihávání odkvetlých květů jsou nezbytnými předpoklady, stejně jako nastýlka chvojím nebo slámou jako zimní kryt, zejména první zimu po výsadbě. Květy se podle druhů objevují v květu až červnu a bývají hojně napadány houbovými chorobami. Pokud se poupata či stonky nevyvíjejí, jsou jakoby slepené či plesnivé, je třeba celý výhon seříznout a spálit, případně při menším napadení ošetřit fungicidními prostředky.Řez zajistí bohaté kvetení příští rokV průběhu dubna a května odkvétají okrasné keře kvetoucí na loňských výhoncích brzy na jaře - zlatice, mandloně, slivoně. Abychom podpořili růst nových výhonů a zajistili si zároveň dostatek květů v příštím roce, můžeme keře ihned po odkvětu seříznout na dvě až tři očka, tedy téměř u země. Díky takto hlubokému řezu zůstanou rostliny nízké, kompaktní a budou bohatě kvést. Chceme-li však vypěstovat spíše vyšší exempláře, provedeme řez pouze části výhonů. Nezapomeňme, že na rozdíl od okrasných keřů kvetoucích v létě nesmíme v předjaří tyto keře stříhat!Vřesovce můžeme zmladit řezemVřesovce (Erica) jsou nepostradatelnou součástí vřesovištních partií a skalek. Nízké pokryvné keříky rozkvétající na jaře bílými a růžovými květy jsou pastvou pro včely i pro oči. Na pěstování jsou poměrně nenáročné, vyžadují pouze kyselejší půdu. Na rozdíl od vřesů (Calluna), které však kvetou na podzim, není třeba vřesovce pravidelně seřezávat. Jarní řez je vhodný pouze v případě, že chceme dosáhnout kompaktního, hustého vzrůstu, nebo chceme-li zmladit starší exempláře. Pak rostliny stříháme po odkvětu asi z poloviny jejich výšky. V zahradě působí nejlépe ve větších souvislých plochách na okraji záhonů s jehličnany nebo jinými vřesovištními dřevinami.Cibuloviny po odkvětuJarní cibuloviny, zejména narcisy, tulipány, hyacinty a další, neodstraňujeme bezprostředně po odkvětu. Stačí seříznout odkvetlá květenství a vytvářející se semeníky, které ubírají cibuli živiny, případně můžeme mírně přihnojit zálivkou. Listy necháme samovolně seschnout, cibule z nich čerpá živiny a jejich odstranění by ji mohlo poškodit. Pokud chceme cibuloviny vyjmout, rozsadit nebo přesadit, učiníme tak raději až později na jaře nebo v létě. Cibule opatrně vyjmeme, necháme oschnout a uskladníme na suchém a větraném místě až do podzimu, kdy je můžeme vysadit.Louka místo trávníkuPokud uvažujeme o založení louky plné květů místo kompaktního zeleného trávníku, je nejvhodnější doba k výsevu. Luční semeno vyséváme do půdy připravené podobně jako pro výsev běžného trávníku, tedy zbavené velkých kamenů, drnu a především vytrvalých plevelů. Nikdy luční semeno nepřiséváme do trávníku, neboť luční rostliny nejsou konkurenceschopné a v drnu nevyklíčí. Po výsevu zaléváme. Pravé kvetoucí louky se však dočkáme až za dva roky, v prvním roce se většinou vytváří pouze přízemní růžice listů a kořenový systém. Louky se nesekají jako běžný trávník, stačí je dvakrát až třikrát ročně pokosit. Vyplatí se pokosenou trávu usušit na místě na seno, aby se při sušení samovolně vysemenila.Šeřík vyžaduje po odkvětu péčiPokud se chceme dočkat bohatých květů šeříku i příští rok, odstřihneme po odkvětu suchá květenství. Nejsou příliš hezká a navíc se v nich vytvářejí semena, která rostlinu oslabují. Podobně je tomu i u šácholanu. Květenství odstřihneme celé i se stopkou vyrůstající na konci výhonu. Po odkvětu můžeme provést také prosvětlovací a udržovací řez, který šeřík snáší velmi dobře.Aby šeřík ve váze vydržel déle, oddělíme olistěné výhony a do vázy je dáme zvlášť. Zdřevnatělé výhony nařízneme nebo rozklepeme do výšky 5 cm.Shrnutípravidelně kypříme pro oslabení růstu plevelů a provzdušnění půdyzálivku provádíme nejlépe odstátou nebo dešťovou vodouvšechny stálezelené čerstvě vysazené dřeviny musíme chránit před sluncem až od úplného zakořeněnípokud jsme do poloviny května nevysadili jehličnany, rododendrony nebo stálezelené dřeviny s balem, musíme počkat až do srpnakoncem května začínáme s výsevem dvouletek pro příští rokdo vodní nádrže přenášíme nebo vysazujeme leknínyještě zakládáme trávník (viz minulé číslo), zvláště ve vyšších poloháchpravidelně sekáme a posekanou trávu ihned odstraníme. Po seči zaléváme a hnojíme

    04. červen 2020 - Napsal: Redakce

  • Červen v zahradě - Stavimbarak.cz

    Nepříjemný plevel často dokáže způsobit zahrádkáři řadu vrásek na čele. Každý rok systematicky odstraňuje ze záhonů pampelišky, sedmikrásky, kopřivy, jetel a ostatní plevele, ale za rok se objeví znovu. Příčina může být mimo jiné také v okolí záhonů. Pokud tam plevel necháme bujně růst bez povšimnutí, vykvete a vytvořená semena se větrem roznesou po okolí. Stejně neuvážené je vrostlé plevelné rostliny po vypletí kompostovat: vytvořená semena jsou schopna v kompostu přežít a s jeho pozdějším používáním v zahradě vyklíčit. Plevel proto ničíme co nejdříve, než se vytvoří semena, ve větších plochách chemicky nebo kosením. Pokud se už semeníky vytvořily, plevel pálíme nebo vyvážíme na skládku.O kvalitě zálivky rozhoduje množství vodyTeplé červnové dny a počasí beze srážek zahradě neprospívá. Řada časnějších trvalek je v plném květu, dostatek vláhy potřebují také rostliny v okenních truhlících i čerstvě vysazené dřeviny. Bez pravidelné zálivky se zahrada neobejde. Nejde však ani tak o četnost zalévání, jako spíše o vydatnost. Častá zálivka malými dávkami je neúčinná, protože voda neproniká ke kořenům a udržuje se v horní vrstvě půdy. Rostliny pak vytvářejí povrchový kořenový systém, kterým si přísun vláhy zajišťují. Při silnějších mrazech však takové kořeny nejsou schopny zimě odolat a rostlina uhyne. Vhodnější je proto zálivka méně častá, ale důkladná. S výhodou lze pro větší zahrady využít automatické závlahové systémy, které lze přesně nastavit na určité množství dodané vody.Trvalky vykvetou podruhéVětšina trvalek kvetoucích v červnu (ostrožky, řebříčky, zvonky) je schopna za určitých podmínek vykvést do konce sezony ještě jednou (odborníci říkají, že remontují). Kromě dostatku živin a vláhy je však velmi důležitou podmínkou jejich včasné seříznutí. Jakmile květní stvoly odkvetou, je třeba je odstranit zhruba 10 cm nad zemí. Zároveň můžeme rostliny přihnojit. V září pak znovu, i když ne tak hojně vykvetou.Nadmíra ovoce stromu neprospíváPokud ovocné stromy na jaře hojně kvetly a byly dostatečně opylovány, vytvořila se na stromě bohatá násada malých plůdků. V červnu často velká část z nich opadá. Nejde o žádnou katastrofu ani chorobu, rostlina se tak brání nadměrnému množství plodů, které by nebyla schopna uživit. Po takovém opadu zůstává zpravidla jeden až dva plody z každého květního svazku. Pokud je i po opadu počet plodů příliš velký, zejména u zákrsků a mladších ovocných stromů, je třeba plody vyjednotit ručně. Používáme k tomu zahradnické nůžky a malé plody odstřihneme. V každém svazku plodů by měl zůstat jeden nebo dva plody.Divoké výhony růžím neslušíVětšina ušlechtilých růží pěstovaných v zahradách vzniká očkováním na šípkovou růži. Většinou se očkuje na bázi růže těsně nad kořeny, případně u stromkových růží pod korunkou. Nově vzniklá rostlina tak má kořeny růže šípkové, ale květy a výhony růže ušlechtilé. Poměrně často však šípková růže vytváří vlastní, velmi silné, konkurenční výhony, které pro svůj růst spotřebují poměrně velké množství energie. Pokud bychom je nechali růst, mohlo by se stát, že by celá rostlina "zvlčela" a během několika málo let by ze zahradního kultivaru vznikla obyčejná šípková růže. "Divoké" výhony jsou typické rychlejším růstem a světle zelenou barvou. Je třeba je opatrně odlomit těsně u místa, z něhož vyrůstají. Při odstřihnutí nůžkami by z odříznutého místa mohl divoký výhon vyrašit znovu.Malí, ale o to škodlivějšíŘada škůdců, které známe spíše ze zelinářských záhonů nebo bramborových polí, dokáže způsobit pohromu také v okrasné zahradě. Typickým predátorem na okrasných rostlinách je bělásek zelný, známý bílý motýl, jehož všežravé larvy si libují na svěžích šťavnatých listech lichořeřišnice a jiných letniček, často se vyskytují také dřepčíci, drobní černí broučci, kteří způsobují drobné dírky do listů a při dotyku uskakují. Podle rozsahu napadení a druhu škůdce se rozhodneme mezi mechanickým sběrem (housenky, larvy, vajíčka) nebo chemickým ošetřením systemickými pesticidy, které pronikají přímo do rostliny a při požeru škůdce otráví.Dvouletky vykvetou až napřesrokNěkteré z krásných zahradních květin potřebují delší čas k tomu, aby vytvořily silné základy a bohatě vykvetly. Jde o dvouletky: rostliny, které vykvétají až následující rok po výsevu. Z nejznámějších rostlin jsou to zimní fialy, sedmikrásky, pomněnky, macešky, zvonky, topolovky. Většina z nich klíčí spolehlivě při teplotě 15-20°C;, vyséváme je proto do studeného pařeniště nebo na zastíněný venkovní záhon. Po vyklíčení je přepichujeme podobně jako letničky a na stanoviště vysazujeme na podzim. Vykvetou příští rok na jaře a v létě.Letní byt pro pokojovkyPokojové rostliny lze na léto prenést na venkovní stanovište. Dostatek denního svetla a bohatý prísun vzduchu jim vetšinou jen prospeje. Duležité je pokojové rostliny nejprve zvyknout na denní svetlo a nevystavovat je prímým slunecním paprskum, které by listy rostlin spálily. Vhodné je místo spíše zastínené, nejlépe pod korunou vysokého stromu. Rostliny puvodem z teplých oblastí (palmy, kamelie, azalky, ibišek, bougainvillea) lze po aklimatizaci umístit i na plné slunce, ostatní rostliny radeji ponechme ve stínu. Pro letnení se vubec nehodí rostliny s velkými, panašovanými nebo chlupatými listy, které slunecní svit nesnášejí.Na živý plot s plotostřihemKoncem června, v době, kdy už je většina ptačích hnízd prázdná, je vhodné období pro řez živého plotu. Stříháme pouze letorosty, řez by neměl postihnout staré dřevo, které špatně obráží a holá místa by během roku nemusela zarůst. Správně střižený živý plot by měl být na každých 100 cm výšky o 20 cm užší, aby také do spodní části proudil dostatek světla a nevytvářela se zde holá místa. Pravidelný tvar dobře snáší pouze habr, buk a tis, ostatním prospěje spíše kuželovitý tvar. Některé dřeviny, zejména ptačí zob, po provedeném řezu rychle obrůstají a podle potřeby můžeme druhý řez provést ještě v srpnu. Jehličnaté živé ploty stříháme pouze jednou ročně, koncem června.Shrnutí:nastýláním mulčem z trávy bez semen nebo tmavou fólií snížíme odpar vodypo zalévání nakypříme povrch záhonů, aby vzduch mohl pronikat ke kořenůms řasami v zahradním rybníčku se pokusíme bojovat tím, že do něj umístíme sáček s rašelinouodstřihujeme odkvetlé květy růží, rododendronů, šeříků, kalinvyvazujeme popínavé růže tak, aby volně zaplnily celou plochu určenou k popnutírůže do vázy řežeme uvážlivě - silný řez oslabuje keřvšechny dřeviny zaléváme ke kořenům, nikoli na listy, popálilo by je sluncerostoucí letorosty pnoucích dřevin upravujeme řezem a přivazujemei rostliny v nádobách nezapomeneme vyplít a občas přihnojit tekutým hnojivemodkvetlá květenství petunií, hrachorů a jiných odstraňujeme, abychom podpořili další kvetenívysoké trvalky vyvazujeme k oporám, aby se ve větru a pod tíhou deště nepolámaly (ostrožky, jiřiny, pivoňky aj.)polštářové a půdopokryvné trvalky a skalničky po odkvětu seřízneme a upravíme do požadovaného tvaruu hortenzií vyštipujeme nekvětné výhony, abychom podpořili plné kvetení ostatních výhonůpo odkvětu dělíme hlízy kosatce a vysazujemesečeme trávník vysoký 10 - 15 cm, v červnu zpravidla jedenkrát za týden, ne hlouběji než 8 cm, po posekání zalijeme a přihnojíme, nejlépe 0,5% roztokem močoviny nebo ledku

    07. červen 2020 - Napsal: Redakce

  • Červenec v zahradě - Stavimbarak.cz

    Mnoho víceletých bylin jako například šalvěj, rozmarýn, tymián, oregano nebo levanduli můžeme v tomto teplém období velmi jednoduše rozmnožit pomocí odstřihnutých výhonků. Množení se provádí nejlépe v době, kdy byliny ještě nekvetou.V opačném případě musíme květy a rašící pupeny odstranit. Na samém konci léta se množí již jen šalvěj. Zastřihneme špičky mladých výhonů ostrými nůžkami pod výčnělkem listu zhruba na délku prstu. Každý takto vzniklý řízek musí mít minimálně tři páry listů. Spodní lístky odstraníme, řízek zasadíme na předem vybrané místo a důkladně zalijeme - půda by měla být stále vlhká. Sazenice potřebují i dostatečně vlhký vzduch, který zajistíme přiklopením rostliny plastovou lahví s uříznutým dnem. V případě, že se láhev začne rosit, odšroubujeme uzávěr. Zakořeněné sazeničky přečkají tuhou zimu, když je včas přikryjeme listím.Péče o rododendrony po odkvětuZačátkem července dokončily kvetení i pozdní rododendrony a z uvadajících květenství se začínají vytvářet semeníky. Aby síla keřovitého rododendronu zbytečně neplynula do tvorby semen a soustředila se spíše na růst samotného keře, květy opatrně vylomíme konečky prstů. Musíme však dávat dobrý pozor, abychom přitom nepoškodili rašící špičky nových výhonů, které vypučely přímo pod uvadajícími květy. Při práci proto zásadně nepoužíváme nůžky. Aby keř byl hustější a silnější, rododendrony přihnojíme a během sucha dostatečně zavlažujeme. Rododendrony dobře snášejí zpětný řez, můžeme je proto podle potřeby seříznout, ovšem až brzy na jaře.Tráva jako mulčV létě, kdy je nutné trávník sekat někdy až dvakrát týdně, často si již nevíme rady, kam s posekanou trávou. Na kompostu je trávy již víc než dost, proto je čas ji využít jako mulčovou vrstvu na záhony. Ale jen v tom případě, že neobsahuje plevel a kvetoucí trávy. Mulčová vrstva drží vlhko v půdě, chrání půdní živiny před sluncem, potlačuje růst plevele a shromažďuje zásoby závlahové vody. Na záhonu by vrstva posekané trávy neměla být vyšší než tři centimetry, jinak zahnívá a je útočištěm pro nežádoucí slimáky.Plamének má rád vlhkoOkrasné plaménky (Clematis), jedny z nejkrásnějších popínavých rostlin, snášejí špatně velká sucha. Své barevné kouzlo dokáží plně rozvinout jen v případě, že vyrůstají ve vlhké, na živiny bohaté půdě. V parných letních dnech mohou velmi trpět, někdy je dokonce může slunce úplně sežehnout. Zabráníme tomu pomocí jemného, pravidelného sprchování (rosení) navečer a samozřejmě důkladnou zálivkou za sucha. Těžkou jílovitou půdu obohatíme uleželým kompostem. Důležité je také zajistit, aby byla část stonků těsně nad zemí chráněna před slunečními paprsky. Toho lze dosáhnout předsazením středně vysokých trvalek nebo umístěním dekoračních předmětů.Čas pro výsev macešekNejpozději do poloviny srpna můžeme ještě vysévat macešky, abychom se mohli brzy na jaře těšit z jejich krásných květů. Plochou misku naplníme vhodnou zeminou a semena rovnoměrně, ne však příliš hustě vysejeme a přikryjeme tenkou vrstvou zeminy. Protože macešky potřebují ke klíčení tmavé místo a teplotu kolem 15 0C, postavíme misku do stínu a přikryjeme ji vlhkým jutovým pytlem nebo kartonem. Semena vzcházejí asi za 10 dnů. Z řídkého výsevu můžeme sazenice vysazovat koncem srpna přímo na záhon. Malé sazeničky rozsadíme na vzdálenost asi 10 cm a dopěstované vysadíme koncem září na stanoviště pro příští rok. Snášejí přesazování v květu, takže je lze vysazovat i brzy na jaře.Řez trvalek pro opakované kveteníNěkteré okrasné trvalky jsou během sezony schopny vykvést dvakrát, pokud je ovšem hned po odkvětu zastřihneme. Například stračka, turan, vlčí bob a jirnice se sestřihávají do výšky 15 cm. Po sestřihu trvalky hodně zavlažíme, přihnojíme kompostem nebo hrstí organického hnojiva a přidáme trochu mulče. Přihnojení je velmi důležité, neboť pokud rostlinám po sestřihu chybí živiny, nejsou schopny znovu obrazit a vykvést. Dobu kvetení lze prodloužit také u letniček, ovšem pouze odstraňováním jednotlivých květů, které zabrání tvorbě semeníků. Pouze vyšší petúnie lze sestřižením přimět k opakovanému kvetení pozdě v létě.Vistárie potřebuje sestřihNa vhodném stanovišti dokáže vistárie každé léto zaujmout záplavou vonných fialových květů visících z výhonů jako hrozny. Pro zdárný růst a bohaté kvetení však vistárie potřebuje pravidelný řez. Během léta všechny nově rostoucí výhonky, které rostlina nepotřebuje k samotnému vývoji, odstraníme, zhruba na pět až šest listů. V zimě zkrátíme tyto vegetativní výhony ještě jednou o polovinu. Vistárii lze při troše umu vypěstovat také na kmínku, podobně jako zlatici či některé nádobové dřeviny. Stačí přimět hlavní výhon k růstu odstraňováním bočních výhonů a teprve v požadované výšce zapěstovat korunku.Nastává čas ocúnůKe konci července je vhodná doba pro výsadbu ocúnů, které vykvetou koncem srpna a v září. Hlízy se sázejí podle velikosti zhruba do hloubky 10 až 25 cm a na vzdálenost 30 až 50 cm - nikdy blíž, listy potřebují během růstu hodně místa. Doporučují se kultivary jako ´Autumn Queen´ (tmavěfialová), ´Lilac Wonder´ (fialová), ´The Giant´ (matně šeříkově modrá s bílým středem) a ´Watterlily´ (světle purpurově fialová). Ocúny dávají přednost slunným místům, ale daří se jim dobře i na lehce zastíněných stanovištích. Dobře působí také jako podsadba pod keři a stromy.

    16. červen 2020 - Napsal: Redakce